Chladná..
V našem městě pracuje jedna slečna, která obsluhuje ve veřejném podniku. Ještě nikdy se na nikoho neusmála a svým kamenným obličejem zchladí kohokoliv, kdo se odváží vstoupit a něco si objednat. Obzvláště chladná je na ty, kteří jsou na ni milí a vřelí..
Vždycky mi bylo divné, proč dělá takovou práci, když vlastně nenávidí lidi a nechce s nikým navázat vůbec žádnou komunikaci, která by obsahovala cokoliv vřelého nebo cokoliv, co by vzdáleně připomínalo nějakou lidskost či vazbu..
Tato slečna odradila většinu zákazníků, kteří nedokázali snést tento chlad a nulovou komunikaci či vztah k zákazníkovi. Čím více jsem se na ni usmívala a byla milá, tím horší to bylo. Čím více jsem ticho vyplňovala povídáním, tím ona více zarytě mlčela.
Magnetismus a zrcadlení
Věděla jsem, že jejím mentálním jazykem je hlava a že se automaticky spustil mentální magnetismus (doplnění párovým jazykem), což bylo právě to, že jsem se snažila její chladnost ohřát svou vřelostí. A tak jsem jednoho dne vědomě rozhodla toto nedělat a soustředila jsem se, abych nezapínala svůj jazyk srdce - nadšení, vřelost, vazbu, emoce, vztah, přátelskost, kterou projevuji i vůči cizím lidem (což se přirozeně v mém typu děje). Přestala jsem ji tedy motivovat úsměvem a promluvila více její řečí: chladně, vážně, bez úsměvu, bez povídání okolo. Sama sobě jsem u toho připadala naštvná a zlá, ale jí se to líbilo.
Bylo to jako kouzlo. Okamžitě se uvolnila, byla milá, vlídná, dokonce se pousmála, ta tam byla její strohost a dokonce namísto mlčení více sama od sebe mluvila. Konečně se mohla nadechnout, protože na ni někdo mluvil jejím jazykem a najednou přišly ty emoce samy, zevnitř z ní.. Potřebovala totiž zažít zrcadlení, nikoliv magnetismus. A ve výsledku když ubyly moje emoce, když vypl můj jazyk srdce, tak se zapl ten její.
Opičit se :)
Zkuste někdy taky mluvit jiným, než vaším jazykem. Zkuste to na chvilku a uvidíte, co to udělá. Zkuste udělat totéž, co dělá ten druhý (obzvláště tehdy, když druhý člověk na vaše předchozí chování reaguje negativně). Zkuste nenutit vážného v úsměv, usměvavého ve vážnost. Zkuste se sladit, aspoň trochu. Díky tomu poznáte, jestli ten člověk potřebuje pocítit stejnost nebo opak.
A to musím vždy mluvit stejným jazykem jako druzí?
Ne. Ono to totiž nejde vydržet dlouho, ale jsou chvíle, kdy nám to může pomoct, abychom aspoň na chvilku pocítili a poznali svět toho druhého.
A jak to dopadlo se slečnou Chladnou
Nejsme od té doby žádné kamarádky. Ani se nezměnila. Je stále stejně chladná. Já ale vím, že pokud v její přítomnosti budu pozornost zaměřovat na zrcadlení a vědomě omezovat megnetismus, jednoduše mluvit její řečí, je to cesta k tomu, aby pak ona mluvila chvilku tou mou.
Více o mentálním magnetismu a zrcadlení si můžete v přečíst na blogu ZDE.
Comments