Když se ocitnete v situaci s jakýmkoliv člověkem, nastane proces zvaný "mentální magnetismus", začnete být například emoční, když je vedle vás někdo pragmatický nebo naopak velmi zvážníte, když je vedle vás někdo přecitlivělý.
Měla jsem kamadáku, která byla intuitivní typ. Dokud byla sama, zvládla být celkem praktická a postarala se o vše, co bylo potřeba. Ale jakmile se v prostoru objevil tělesný typ, začalo jí vše padat z ruky, přestala si všímat věcí, zapomněla zhasnout a podobně. Její intuitivnost zesílila v přítomnosti tělesného typu, ale když byla sama, tak zbystřila více smysly a fungovala. Ale vlivem magnetismu se vedle typu těla přestala soustředit, protože cítila, že vedle ní je někdo, kdo má tento jazyk silnější, a tak může vypnout senzory a zapojit párový jazyk intuice.
Co jsou to párové jazyky
Párové jazyky jsou dva protikladné jazyky, které se přitahují: extrovertní jazyky přitahují introvertní, srdce se páruje s rozumem, tělo přitahuje intuici.
Párové jazyky nás nutí jednat opačným jazykem, než jedná druhý člověk. To se děje samo od sebe. Tento jev se nazývá mentální magnetismus a znamená, že párové jazyky se přitahují jako dva magnety. Magnetismus je přitahování dvou opačných jazyků, které se doplňují.
To ale nemusí vždy znamenat výhodu. V mnoha situacích to může i uškodit, například když potřebujeme, aby druhý zachoval klid a jemu se namísto toho sepne párový jazyk a začne vyvádět.
Hlava a srdce
Když bude někdo mluvit jazykem hlavy, bude k sobě přitahovat párový jazyk srdce. V praxi to vypadá tak, že jdou dvě kamarádky na párty, jedna z nich celý večer koketuje, rozhazuje úsměvy a lichotky, zatímco druhá kritickým okem pozoruje dění a glosuje situaci sarkastickými poznámkami, aniž by v obličeji hnula brvou.
Intuice a tělo
A totiž platí u těla a intuice. Intuitivní kamarád ponouká svého spolužáka, aby vyzkoušel to a to, vnuká mu nápady a myšlenky, a jeho tělesný přítel se vrhá do každé výzvy, zatímco intuitivní kamarád nenápadně vyklidí pole. Anebo tělesná maminka nahání svého intuitivního syna, zahrnuje ho jídlem, koláčky a pečínkami, zašívá mu kalhoty a nutí ho, aby šel na procházku a byl trochu praktický, zatímco on se snaží matce ukázat své nápady a projekty, čímž ji chce inspirovat a rozšířit obzory.
V čem je jejich smysl?
Párové jazyky se doplňují, ale protože jsou zcela opačné, navzájem si nerozumí. Jejich cílem není najít shodu, ale vyvážení, doplnění. Pokud párové jazyky stojí naproti sobě, neměly by se snažit splynout. Měly by zlstat samostatnými jednotkami, dvěma stranami jedné mince.
Pokud nepochopíme, že párové jazyky fungují jako doplněk a budeme v nich hledat shodu (zrcadlení), pak bude výsledkem naštvání a nespokojenost, nepochopení a boj, budeme se odpuzovat jako dva magnety, které chcete k sobě přitlačit stejnou stranou.
Když ale pochopíme přínos párových jazyků, můžeme přesně vědět, jak si rozdělit role ve chvíli, kdy je potřeba zapojit jiné schopnosti:
" Tohle zařídím já, mám to hned, ale takový oběd jako ty neuvaří nikdo."
" Papíry budu vyplňovat já, ty budeš chystat dětem svačinky."
" Nech to na mně, zavolám tam, ty prosímtě naplánuj přesný termín."
" Já mám v tomhle lepší odhad, ale tvá přítomnost mi dodává energii."
" Ty jsi dobrý na rozjíždění, já to zase radši dokončuji."
Tady vidíte, že je jednodušší připustit schopnosti toho druhého, když víme, v čem se mohou hodit a být užitečné. Nechtějme tedy po druhých, aby nám zrcadlili naše jazyky v situacích, kdy je dobré využít ty párové.
O mentálním zrcadlení si povíme v příštím blogu.
Comments